
Útěk z tábora 14
Blaine Hraden
„ Jeho první vzpomínka je poprava. “
Sin neznal svobodu, neznal toleranci a neznal hlavně lásku. Jako dítě narozené v pracovním táboře vězňům, kteří se sami i jejich rodiny provinili proti své vlasti, bylo se Sinem už od útlého věku zacházeno jako se zvířetem. Nevěděl, co je to přátelství a tak bez výčitků udával děti v jeho věku, později ostatní vězně a nakonec i svou rodinu. Díval se během věznění na spoustu poprav i na tu své vlastní matky. Zlom přišel, když poznal vězně, který žil od narození mimo tábor a společně se pokusili o útěk. Sin to přežil a čekala ho dlouhá cesta za svobodou. Putoval přes Severní Koreu do Číny, odkud se dostal do jižní Korei a následně až do Ameriky.
Autor píše Sinův příběh nezaujatě a i přes všechny zlé činy, které provedl nekritizuje jej. Do knihy jsou ale zapojeny i poznatky ze setkání Harden se Sinem a i autorův pohled na jeho život, přizpůsobení i na rány, které si z tábora odnesl. Ke konci knihy jsou založeny i fotografie, které doplňují souvislosti.

Je to těžký příběh, který dopadl vcelku dobrým začátkem pro Sina, ale žádným koncem pro nechutnou politiku Korejské lidově demokratické republiky.
V nedávných rozhovorech se Sinem i autorem knihy vyšlo najevo a i sám uprchlík to přiznal, že některé informace z knihy nejsou zcela pravdivé a určité události z tábora a následně z útěku se stali jinak. Tato informace ale nemění nic na základu příběhu a na hloubce popisu toho, jakým způsobem zachází Jižní Korea s lidmi a vězni.
Žádné komentáře:
Okomentovat